11. 12. 2018

Většinou mě uvidíte v oblaku kouře.

S Hyundai Ioniq jsem již měl čest. Tohoto vozu existují tři varianty, hybrid, plug-in hybrid a čistý elektromobil. Rukama mi prošel elektromobil a bylo to tak zajímavé auto, že jsem si chtěl zkusit celou jeho rodinu. Nyní je na řadě plug-in-hybrid.

A proč? Protože čistě elektrický Ioniq byl skvělý. Měl ovšem některé nedostatky, které mě trochu trápily. Bude to tady jinak?

Mohu tak zestručnit všeobecné představení a jít rovnou na věc. Nejdřív jen tak v rychlosti ke vzhledu. Opět se mi potvrdilo, že z některých úhlů vypadá Ioniq skvěle a z některých bych raději odvrátil zrak, nejčastěji zezadu. Vzhled je však věc subjektivní a tak si musíte každý udělat obrázek sám. Nutno ale podotknout, že v bílé barvě vypadá vůz mnohem lépe, než v modré. Posuďte sami.

Interiér chci vzít taky jen tak letmo. Od elektrické verze se liší středovým tunelem, který zde není tak vysoko a prostor je tak vzdušnější. Překvapila mě ruční brzda nalevo u pedálů, řešení, se kterým se už tak často nesetkám. Odkládacích prostor je dostatek, zavazadlový prostor dostačující. Chci mluvit hlavně o pohonu.

Co je to vlastně plug-in-hybrid a jak se s ním žije? Průkopníkem v technologii PHEV je japonská Toyota. U obyčejného hybridu spolupracuje elektromotor se spalovacím motorem. Kombinace těchto pohonů řidičům dává to nejlepší z obou světů. Na samotnou elektřinu pak lze jezdit jen sporadicky, protože se dobíjí pouze jízdou a nikoli připojením k elektrické síti.

A proto je tu Plug-in-hybrid. Ten totiž lze samostatně nabíjet a svobodně volit mezi pohony. Má to hned několik výhod. Jezdíte do práce jen okolo komína? Pak vůbec nemusíte zapínat spalovací motor. Baterie zvládne nějakých 50 až 60 kilometrů bezemisní jízdy a nabije se do čtyř hodin, resp. do dvou pokud jste na rychlonabíječce.

Ale nikdo vás na elektřinu jezdit nenutí. Vůz si může sám přepínat mezi tím, co potřebuje a hledá výhodné kombinace. Při jízdě na benzínový motor se dobíjí baterie a vy tak ušetříte trochu času na nabíječce. A celé to funguje prostě skvěle. Průměrná spotřeba je okolo pěti litrů na 100 km. Ale to nejlepší je dojezd. Ten se totiž s možností dobíjení a čisté elektrické jízdy samozřejmě prodlužuje. Pokud nádrž o objemu 45 litru naplníte až po okraj, dojedete z Prahy… až na Měsíc. Ne, a teď vážně. Když si dáte záležet a průběžně dobíjíte vystačí na 1100 km i více.

A vůbec nic vás neobtěžuje. U čistě elektrického vozu jsem šílel, protože jsem každý večer musel plánovat následující den. Ale ne jen to, co budu dělat, ale taky to, kam budu jezdit a jak dlouho se tam zdržím. Kde budu dobíjet? Stihne se to vůbec trochu nabít? Ne a ne. Svůj život podřizovat elektromobilu nemohu. Někdo, kdo jezdí denně do sta kilometrů denně a má domu rychlonabíječku nemůže nic namítat, ale pro mě to bylo to peklo.

Ale tady? Žádný problém. Nakoupit po cestě z práce v Lidlu? No, jasný. A rovnou připojit k rychlonabíječce, kterou mají zdarma. Na kafíčko ke kamarádce? Jasný, a hele zlato, kde tu máte zásuvku? Vážně stačí po půl hodinách občas nechat Ioniq přičichnout k elektrice a pumpaři vám začnou zase vykat. Super věc.

Takže je to naprosto ideální auto? Bohužel, není.

Jsou auta, u kterých kombinace těchto motorů slouží rychlosti. Pak jsou auta, u kterých je tato kombinace podřízena ekonomičnosti. Proč ještě někdo nenašel zlatou střední cestu? Odráží se to i zde. Ioniq Plug-In Hybrid je totiž pomalý.

O pohon se tu stará benzínový motor 1.6 GDI s elektromotorem o výkonu 44,5 kW. Dohromady dává sestava 141 koňských sil, kteří se pomocí dvouspojkové převodovky DCT přenášejí na přední kola. Díky velkému točivému momentu není problém hnout se celkem rychle z místa, ale ve vyšších rychlostech motory ztrácí dech. Akcelerace z 0 na 100 km/h proběhne za 10,8 sekundy a rychloměr se zastaví na hodnotě 185 km/h. Vůz má dokonce režim Sport ve kterém je reakce na plyn trochu lepší, ale ani tak to není žádná výhra. Po celou dobu nějaké ostřejší akcelerace vás však doprovází nepříjemný hluk motoru.

Ale popravdě, ani jednou za celou dobu testu mě nenapadlo ten pravý pedál nějak výrazně dráždit. Auto mě bavilo při pomalé jízdě. Při takové, kdy nikam nespěcháte a užíváte si pohodlí. Vyhřívaná kožená sedadla, Apple Carplay, celkem obstojný audiosystém a nekonečná cesta může začít.

Vůz stojí v základu 899 900 Kč. Už v základu je dobře vybaven. Led denní svícení, vyhřívaná sedadla nebo asistent hlídání jízdního pruhu. Za příplatek 120 000 Kč pak získáte paket Ultimate, který obsahuje například kožená sedadla s ventilací, integrovaný osmipalcový displej s navigací, hlídání mrtvého úhlu nebo zadní LED světlomety. Testoval jsem tu dražší verzi, za 1 019 990 Kč.

Některé neduhy, jako špatný výhled vzad, si Plug-In nese se svým elektrickým bratříčkem a určitě mě to čeká i ve verzi Hybrid. Ovšem většinu negativ, které mě u Electric přiváděly k šílenství, jako mizerný dojezd nebo dlouhá doba nabíjení, jsou pryč. plug-In je vyžehlil stejně dobře, jako žehlí nerovnosti. A ne, neřeknu vám jaké to bylo hodit ho v šílené rychlosti do zatáčky, protože mě to ani jednou nenapadlo. Bavilo mě cestovat. Pokud máte rozpočet okolo milionu a chcete úsporné pohodlné auto, zařaďte tuto variantu do úzkého výběru. sedněte si ale ke kalkulačce a spočítejte si návratnost.

× Like
Baví tě Ventil?
Dej nám Like!